Hello... I. část

1. listopadu 2015 v 21:43 | Kenzi |  Hello...

Zdravím vás mé milé dušičky. Přináším vám zbrusunovou a nefalšovanou Kenziinu krvárnu. Zatím jen takový malý kousíček toho, co vám čeká v následujících pár částech. Takové to navození atmosféry než vás plně zahltím dějem.
Pokud chcete opravdu tu atmosféru, při které jsem toto psala, pusť te si přiloženou písničku. Podle mě se k tomu úžasně hodí a třeba vám bude běhat i mráz po zádach, za což bych byla osobně moc ráda.
Doufám, že se vám bude moje krvárna líbit a zanecháte mi komentář. Pokud ne, tak i tak mi napiště komentář, cos e vám na tom nelíbí. Však z chyb se člověk učí.




Po tváři mi tekly proudem potůčky vody. Od hlavy až k patě jsem byla promočená. Ale já se nedokázala pohnout z místa. Celé moje tělo bylo paralyzováno bolestí. Neskutečnou bolestí. Moje oči hypnotizovaly jen a jen jeho tělo. Nehybné a přesto tak nádherné a dokonalé. I přes to, že mě odpuzovalo, něco mě na něm táhlo blíž. Blíž k ráně, blíž k jeho mrtvole. Stejně se mé tělo nepohnulo. "Co jsem to udělala?" vzlykala jsem do dlaní, které byly pokryty jeho sytě rudou krví. Pohlédla jsem na ně. Na tu krev. Jeho krev. "Ne. Ne. Ne. To nemůže být pravda. Já to nemohla udělat. Nemohla," vzlykala jsem.
Probrala jsem se v lese na promočené lesní půdě. V hlavě na mě ječel alarm, že tu není něco v pořádku. A já se rozhlédla. Vše se mi zdálo normální. Určitě jsem se jen praštila o větev a na chvíli o sobě nevěděla. Jenže pak ho mé oči spatřily. Ležícího hocha pod stromem. Prvně jsem na něj křikla. Když ani to nepomohlo, přistoupila jsem k němu. Jak byl smáčený, nepřišlo mi, že ho znám. Nebyl k poznání. Jenže měl na krku ten přívěsek! Přívěsek foťáku. Lukas… S námahou jsem ho přetočila na záda a uviděla ránu. U srdce se mu triko zabarvilo do ruda. "Lukasi, to není vtipné." Byl to vtipálek. Rád mě děsil, proto mi přišlo normální, že má ránu u srdce. Když ani po tom se nezačal smát, bylo tu něco špatně. Snažila jsem se nahmatat tep, ale nic. A vedle něj ležel nůž! Můj nůž, který mi dal k narozeninám. A mé ruce byly od krve!
"Holka, prober se. Určitě si omdlela kvůli tomu, že si ho našla. Vzpomeň si! Vzpomeň si!" Ječela jsem na sebe, moje mysl na mě ječela… Telefon. Kde mám telefon? Vytočila jsem číslo na policii. "Dobrý den. J-já našla, našla m-mrtvého Lucase. O-on tu ležel…," koktala jsem. "Slečno, prosím, kde se právě nalézáte? Snažte se nám to upřesnit," řekla mi milým hlasem policistka u telefonu. "Já, já to nevím… Nevím," vzlykla jsem. "Uklidněte se, prosím. Najdeme vás podle vašeho telefonu. Již jsme na cestě." Do doby, než se tu objevilo policejní auto, se mě snažila uklidňovat.

"Slečno, můžete nám říct, jak se jmenujete a jak se to stalo?" zeptal se mě jeden z policistů. "Amelie," špitla jsem. "Probudila jsem se a našla ho tu. Je to Lucas, můj kamarád. J-já nevím, co se mu stalo," vzlykala jsem si do dlaní od krve. "Slečno, musíme vám sejmout otisky prstů. Je tu vražedná zbraň. Prosím." Položila jsem palec do maličkého přístroje. Poté diskutoval s kolegou o něčem. Pohlédli na mě a v hrdle se mi udělal veliký knedlík. "Amelie, zatýkáme vás za podezření z vraždy Lucase Stuarta." Zbledla jsem. Srdce se mi zastavilo. "Já ho nezabila! Ne já! Já ne! Nechtě mě! Já za to nemohu! Prosím vás! Ne…," zhroutila jsem se do náruče jednoho policisty a ten mi nasadil želízka. A já omdlela.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Háčko Háčko | Web | 2. listopadu 2015 v 0:42 | Reagovat

Som rada, že si sa ukázala, teším sa tvoju tvorbu :)

2 Katie Katie | Web | 6. listopadu 2015 v 23:39 | Reagovat

Panejo. V takovéhle situaci bych nikdy nechtěla být. =) Ale je to pěkně, poutavě napsané až mi z toho šel mráz po zádech. A to jsem neměla puštěnou tu písničku. =D

3 Háčko Háčko | Web | 8. listopadu 2015 v 23:42 | Reagovat

Pauli, boli to moje pocity, bolo to písané presne tak, ako som to cítila. V tom je čaro týchto divých vecí - na blogu ich jedine môžem vyjadriť tak, ako ich cítim. Veľká vďaka za tvoju podporu, za tvoj komentár, neboj, je to fajn, ešte raz ďakujem, zlato :)

4 Zzz Zzz | Web | 23. listopadu 2015 v 18:48 | Reagovat

Jsem moc ráda, že jsi zpátky.
Ten příběh je velmi zajímavý. Doufám, že přidáš brzy další díl.
Chudák Amelie.

5 Darkness ღ Darkness ღ | Web | 20. prosince 2015 v 14:08 | Reagovat

Poutavý začátek příběhu.. jsem zvědavá napokračování :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama