Prosinec 2014

Vánoce u Kenzi

27. prosince 2014 v 19:42 | Kenzi |  Něco z mého života
Zdravím! Nevyšlo mi napsat článek na Vánoce ani dny potom. Tak vám to chci vynahradit celkem neobvyklým článkem (pro mě). Nafotila jsem dárky a přidám ještě fotky šatů, které byly pořízeny 22.12. Doufám, že se článek bude líbit.

Začnu tedy dárky, které mi nechal Ježíšek pod stromečkem. Největší je hnědá kabelka přes rameno. Já si nijak extra nepotrpím na kabelky. Raději tahám všechno v batohu nebo mé brašně od Levis. Ale když už tedy někam jedu, beru si sportovní přes rameno od Loap. Ta toho má ale už dost za sebou a trhá se. Ježíšek tedy věděl, že by se nová hodila. A tak mám tuto malou kabelku. Uvnitř je jedna velká kapsa a dvě malé po stranách. Akorát na peněženku a mobil.
Určitě jste si všimli knihy. Papírová města od Johna Greena. Uvidí se, co to bude zač. Poslední dobou se spíš zaměřuji na horory a krváky. Bude to pěkný odpočinek od krve. Počítejte s tím, že jakmile Města dočtu, zveřejním článek. Nebudu lhát! Kniha mě překvapila! Vůbec jsem ji nečekala.
Nejpodstatnější dárek tohoto rodu je ale čtečka s oranžovým obalem. Taková radost, když jsem roztrhala na cáry balící papír. Hned jsem si tam nahrála Píseň ledu a ohně - Hra o trůny. A musím říct, že je to úžasné! Obal byl zabalen zvlášť, jak fikané :D.
Ta malá červená věcička je Švýcarák! Rodiče konečně uznali, že jsem dost stará an to, abych si nožem neublížila! :D Sem si ho moc přála, jelikož moje kudla se mi někde ztratila. Nebo spíš jsem ji nechala na Pálavě. Tak teď mám Švýcarák.
Bratr mi dal dvě hořké čokolády s příchutí malin s granátovým jablkem a pomerančovou. Má to být nějaká zdravá :D Prý jí kupoval ve zdravé výživě. Už se na ni těším. Vypadá k nakousnutí.

Na oslavě narozenin jsem dostala černé hodinky, do kterých mi musel táta udělat dírku navíc, jelikož mi byly velké. Několik šamponu, sprchový gel a deodoranty. Všechno krásně voní. Dove krásně voní no.
Šaty jsem koupila v H&M. Ty puntíkaté byly ve slevě za 300 korun a ty černé stály necelých 600. Dobrý kup. Moc se mi líbí a už se těším, až je někam vytáhnu.

A co vy? Pochlubte se mi, co vám letos donesl Ježíšek. Jsem moc zvědavá. Užívejte prázdnin na plno. Neproseďte je u počítačů a notebooku. Vypněte mobily a utíkejte ven! Konečně taky napadl sníh.

Facebook a jiné sociální sítě

23. prosince 2014 v 20:55 | Kenzi |  Problémy dnešního světa
Zdravím vás po dlouho době, kdy jsem se na blog plně vykašlala i po slibu, že budu častěji přidávat. Ne každému se poštěstí si najít čas a napsat na blog.
Dnes jsem se rozhodla napsat něco do jiné kategorie. Snad si to někdo přečte. Zanechte mi v komentářích samozřejmě vás názor. Takové články budou hlavně pro to, abych zjistila vaše názory na různá témata. Děkuji za spolupráci.
Dejme si teď všichni ruku na srdce. Kdo z nás v této době nepodlehl sociálním sítím (pokud je tu nějaká osoba, která ještě odolává, má můj obdiv)? Já sama facebook využívám poměrně často. Já bych se bez něj obešla, ale nejčastěji si tam píši s lidmi, kteří bohužel nejsou v mé blízkosti. Na toto jsou sociální sítě dobré. Můžete si povídat s lidmi, které jste někde
How to delete Facebook from your life, and instructions to back up all your photos before you do it.
poznali, nebo s lidmi z jiných zemí.
Bohužel mnoho lidí využívá tyto sítě k získávání osobních informací o lidech. To je zásadní chyba! Jenže v této době jde především o peníze a lidé jsou pro ně schopni udělat prakticky cokoliv.
Je tu jedno jednoduché řešení! Přestaneme to jednoduše používat! Kdybych to řekla na veřejnosti, budou na mě koukat jako na blázna a nejspíš mě ukamenují. Nejraději bych to ale udělala. Dobře, chyběli by mi konverzace s kamarády, ale dalo by se to přežít. Vždyť existuje stále pošta. Je pravda, že facebook je levnější… Pošta holt podražuje.
Je mnoho věcí, které mě na facebooku a ostatních podobných sítí štve. Nejvíc ale to, když se holka vyfotí s výstřihem někam až po kolena, ke všemu v předklonu s našpulenými rty a přidá k tomu nějaký citát od významné osobnosti. Zabít! Zabít! Zabít! Ta osobnost se musí otáčet v hrobě.
A co vám ke konci řeknu? Ano, používám facebook! Opravdu často ho používám, ale to jen pouze ke konverzaci s přáteli a hlavně na domlouvání různých akcí. Ale ne k tomu, abych si přidala každého člověka, měla co nejvíce like na profilové fotce a miliony komentářů. Je to dobrá věc, ale už mnoho lidí ji zneužívá k získávání osobních údajů a podobným věcem.

K závěru chci ještě dodat, že zítra bych tu chtěla něco přidat. Alespoň se o něco pokusit k tématu Vánoc. Doufejme, že nenapíšu Krvavé Vánoce! :D Poslední dobou blog zanedbávám. Nojo, člověk když se začte, nebo je ztahaný jak pes, nemá vždy náladu ještě něco psát. Prosím, teď se mnou mějte trpělivost. Přeji vám všem krásné prožití Vánočních svátků a mnoho úspěchů v Novém roce.

We are the champions!

14. prosince 2014 v 16:24 | Kenzi |  Něco z mého života
Encouraging volleyball cheers <3Musím přiznat, že jsem na blog zapomněla. Dopisovala jsem písemky a spousta se jich taky psala. Moje myšlení patřilo především volejbalu a soustředění, proto dnes čekejte jeden z nudných deníčků. Jsem utahaná jako pes a nic klidného mě nenapadá.
Asi bych měla tedy začít. Ze čtvrtku na pátek bylo soustředění scholi, kde zpívám. Ve čtvrtek se asi dvě hodiny hrálo, pak se šlo na úžasnou adoraci do kostela a nakonec se hráli aktivity. Náš tým ve složení dva zpěvy a jedna baskytarystka vyhrálo. Hodně jsme se nasmáli, obzvlášť když jeden klučina měl předvést pantomimou odstředěné mléko. Když na mě padla pantomima, předváděla jsem ples v opeře. Za to mě pochválili. V pátek se stávalo v sedm, abychom byli v osm připraveni na práci. Nazkoušeli jsme nová ordinária a pak ještě několik krásných písniček. Bylo to opravdu hodně náročné, jelikož od osmi hodin do pěti se zpívalo a hrálo. Ale taky pak půjde na mších vidět kus práce. Jsem moc hrdá, kolik se toho stihlo. Na večer nás pozval školní spirituál na pizzu. Nasmáli jsme se a dělali trošku více hluku, než se mělo, ale lidé to snad pochopili.
A dnes? Dnes byl velký den, jelikož se jelo do Havlíčkova Brodu na zápas. Naše prokletí je, že první zápas vždycky projedeme, což je škoda, jelikož zrovna ten tým se porazit dal celkem dobře. Ale jak jsem zmínila, je to naše prokletí. Jelikož hrají pouze tři týmy, hraje se na tři vítězné. Druhý zápas byl na prášky! První set se nám nepodařilo ukořistit. Zato následující dva ano! Bohužel čtvrtý set se nepodařil, tak jak měl, jelikož nám utekly ze začátku o deset bodů. Nakonec se nám ale povedlo celkem slušně dorovnat na 25:20. A pak to přišlo! Time break! Který jsme vyhrály 15:8! Taková radost! Nadšení! Po tak dlouhé době jsme se všechny chytly kolem ramen a začaly skákat do kruhu a řvát "hej!". Tenhle pocit je k nezaplacení. Mám opravdu velkou radost, že se nám povedlo vyhrát. Že jsme dokázaly, že nás tým dokáže vyhrát! Že za to stojíme a máme na výhru!

Omluvte mě, ale jsem opravdu zmordovaná. Už se těším, až si zalehnu do postele a usnu.

Fall out boy a jejich The Phoenix

6. prosince 2014 v 11:59 | Kenzi |  Poslouchám

Tuto písničku mi jednoho večera poslal kamarád. A já ji hned začala poslouchat stále dokola a dokola. Moc se mi líbí. Je taková povzbuzující a dobře se u ní cvičí. Když už mě opouštějí síly, zaposlouchám se a dám o toho, co nejvíc mohu. Ovšem se pak stane, že se nemohu zvednout ze země!
Tuto písničku využiji k tomu, abych vám se vám trošku vypsala. Nechci to nazývat jako deníček. Deníčku už mám po krk! Ale když vás nic jiného nenapadá…
Měla bych se vám asi s něčím přiznat… Pro někoho, to asi nebude šok. Spíš pro ty, kteří mě znají. To tu ale naštěstí není nikdo. Doufám. Stalo se to, že jsem chtěla moc zhubnout. Tak moc, že jsem se začala omezovat v jídle, až jsem jednu dobu nejedla nic jiného, než maličkou porci müsli k snídani. A nepřišlo mi to vůbec divné. To, že jsem zhubnula více jak čtyři kila za necelé dva týdny … Brala jsem to jako velký úspěch. Bohužel si toho začalo okolí všímat. Všichni mi říkali, jak jsem zhubnula. Ale já to brala jako nějakou špatnou věc, a stále jsem chtěla zhubnout víc a víc. A stále to tak je… A to já si myslela, že tohle se mi nestane. Jak zrovna já bych mohla mít problémy s jídlem? Já?! Ta, která zbožňuje vaření a pečení, kterou to tak moc baví? No víc se k tomu raději vyjadřovat nebudu… Proto se nedivte, že jsem taky napsala Zimní královnu. Poslední dobou mi podobné myšlenky víří hlavou.
Hlavně ale co to, co jsem chtěla sdělit, že? Dneska mě čeká Tem building pro naši třídu! Bude to zase něco, na co se nebude dát zapomenout. Asi jako na všechny akce ať s naší třídou, nebo s těma, co tam budou pro nás vytvářet program. Dnes a zítra tudíž nic nepřidám. Možná zítra, ale to je ve hvězdách, jelikož budu dospávat a učit se. Většinu týdne jsem nebyla ve škole a zrovna se psalo tolik písemek! Já si umím vybrat, kdy se na školu vykašlu.
Přeji vám krásný advent! Zítra již druhá neděle. Zapalujete poctivě svíčky? My zapalujeme ve třídě prakticky každou hodinu. No a taky ta svíčka tak vypadá. Kluci do ni házeli kapesníky a ta svíčka celá shořela. Tak nemáme co zapalovat. Škoda.

Loučím se s vámi! Prožijte krásný Adventní víkend. Sedněte si s čajem nebo kávou někam k oknu, zabalte se do deky a čtěte. V tomto roční období to nemá chybu.

Zimní královna

3. prosince 2014 v 17:41 | Kenzi |  Píšu
Dnes jsem se přinutila k tomu, zasednou za notebook, otevřít Word a pustit se do psaní. Prvně bylo v plánu pokračovat v příběhu, na kterém teď pracuji. Word byl otevřený a přibylo tam pouze pár řádků. Otrávená z toho, že mě nic nenapadá, jsem najela na Pinterest a prohlížela si obrázky. Z vyhledávače na mě hledělo napsané "dark places". A tam mě popadla múza. Opravdu! Po dlouhé době mi v hlavě vířilo tolik myšlenek a nápadů, co napsat! Otevřela jsem si čistý Word a dala se do nepřetržitého psaní. A voala! Po tak dlouhé době jsem sepsala kratší příběh. Dokončila ho! Mám takovou radost. Ale z celého příběhu mě mrazí v zádech. Nemám odvahu si to znovu přečíst, proto omluvte případné chyby. Nebude to nic extra, za to se omlouvám. Mám neustále nutkání se otáčet do temna za sebou, že tam něco je. Raději to ukončím. Přeji vám pěkné čtení.

Gin a její Kill of the night

2. prosince 2014 v 12:59 | Kenzi |  Poslouchám
Zima. Zima je tady! Pro mnoho lidí to znamená jen brzké stávání, aby si zprovoznili auta. Já jakožto dojíždějící studentka mám štěstí. Poštěstí se mi, že ani vlak nejede. Takže jsem dnes doma a mohu zapracovat na blogu. Jaké to dobré znamení…

Now you're mine
But what do I do with you, boy
I'll take your heart
To kick around as a toy

Když tak přemýšlím nad textem této písničky, je to taková pořádná rozchodová písnička. Schválně si ji přeložte, nebo najděte překlad. Myslím, že pokud si přeložíte ten kousíček, co je v článku, postačí vám to v porozumění textu.

I wanna taste the way that you bleed, oh
You're my kill of the night


Písničky od Gin Wigmore jsou ty, které poslouchám, když potřebuji něco nakopnout. Takhle moje agresivní nálada přejde do slov v textu a pomalu ustupuje. V posledních týdnech, co tu moje maličkost nebyla, to byla nejvíce poslouchaná hudba. Užijte si její poslech.

1. prosince! Čas na konečné změny!

1. prosince 2014 v 19:50 | Kenzi |  Něco z mého života

Depression quote: I´m never truly happy. Some days, I´m just a little less sad than others. www.HealthyPlace.com
Zdravím vás moji drazí lodičkové! Konečně se vám hlásím z mé malé planetky neštěstí, kde je neustále zataženo a slunce tu ani neznáme. Sice mi není ještě tolik dobře, abych opravdu mohla napsat, že je vše v naprostém pořádku a vše je takové, jak to dřív. To bohužel asi už nikdy nebudu moci napsat. Ale já věřím, že budou lepší dny.
Abych se vám trochu omluvila za to, že jsem tu poslední dva tři měsíce vůbec nebyla a akorát na vás kašlala, rozhodla jsem se to tu trochu oživit. Budu se pokoušet sehnat nový vzhled blogu nebo se dokonce o nějaký pokusím sama, ale dopadne to katastrofálně. Já a grafické programy jsme nikdy nebyly kamarádi, to mi věřte. Tento měsíc, tedy měsíc prosinec bude ještě hektický, ale začátkem nového roku se plánuji plně vrhnout na psaní příběhu, psaní více článků na různá témata dnešní společnosti a soustředit se už na pokročilejší psaní, než mé běžné deníčky. Trochu tedy pozměním i rubriky. Plánuji, ale kolikrát jsem již psala, že hodlám něco změnit a neudělala jsme to, že? Určitě snad desetkrát, možná i více krát.
Jednou z hlavních věcí, proč to chci změnit je, že už nechci být ta samá holka, jako jsem bývala. Pár věcí mě změnilo a tak bych byla ráda, kdyby s mými změnami šel i blog. Chci hodně psát, psát a psát. Jen abych se pořádně vypsala a moje příběhy za něco stály.
V průběhu týdne tu asi očekávejte něco jako kontrolu oblíbených blogů. Ale to jen z toho důvodu, jestli se někdo nerozhodl mě nezavrhnout. Vzhledem k mé nepřítomnosti bych se ani nedivila. Pokud se někdo najde, kdo by chtěl sem tam zavítat do mého blogového světa, je samozřejmě vítán.
Vypadává nám doma elektřina, jelikož padá námraza. Což je smůla a já budu muset přestat psát. Vybíjí se mi notebook a to znamená konec!
Neustále u nás padá elektřina. Ale je to tak příjemné, když vykouknete z okna a všude je ticho a tma. Zapálila jsem si svíčky a chvíli si četla Třináctý příběh. Ale budu muset končit teď s psaním a jít se učit slovíčka do angličtiny. Jaká to radost.

Věřím, že se tu teď budu ukazovat častěji a budu více aktivní. Aspoň se o to bude snažit více, jak u předchozího slibování. Přeji vám všem krásný Advent! Vánoce se blíží.