Když jde všechno do kytek...

2. listopadu 2014 v 15:41 | Kenzi |  Něco z mého života
Skončil říjen a je tu listopad. Moje aktivita klesla na minimum. Člověk se snaží, ale když je neustále někde pryč, nemůže toho moc dělat, tak se pak hledají výmluvy lépe. Prázdniny jsem strávila převážně na víkendovce, kde jsem si užila opravdu kopu zábavy.Téma byl legendární Čtyřlístek, ale našlo se tam spousta her, které rozhodně se Čtyřlístkem nic společného neměli. Například plazení. Vzal nás do lesa, rozdělili na poloviny a dali nám čísla. My se pak museli plazit v lese a křičet čísla protivníků. Pokud někdo řekl vaše jméno a číslo, zvedli jste se a šli si pro nové. Samozřejmě je nikdo zase nesměl vidět. Plnili jsme výzvy a všechno bylo super. Vracela jsem se v pondělí a obratem sem zase jela pryč. Tentokrát na zkoušku na Vánoční akademii. Trochu brzo, ale my to chceme mít hotové. Ono když budete mít písničku, ale nemáte noty, tak je práce hodně. Ale kupodivu to zvládáme opravdu dobře a těším se, až to bude hotové. Bohužel se bojím toho dne, kdy to budeme muset předvést před celou školou. Budu vyklepaná jako ratlík.
Dostáváme se k dnešku, kdy normální jedinci v mém věku (i starší), šli do školy. Jen já, jakožto ojedinělí jedinec nešla. Čekala mě dlouho očekávaná návštěva lékaře, kvůli mému ctěnému zápěstí, které vypovídá službu. Ono zničit si v necelých patnácti zápěstí není moc v pořádku. Cosi mi píchl do zápěstí, takže díky tomu mě to bude bolet pár dní ještě víc. A za čtrnáct dní budu moct zase dát plnou zátěž! Jupi jéj.
Řádí u mě epidemie Pána prstenů, takže za prázdniny jsem zhlédla všechno s tím spojeno (samozřejmě i Hobita) a půjčila jsem si i knihy. Hobit je již za mnou, takže pouze Společenstvo prstenu, Dvě věže a Návrat krále. Jakmile to dočtu, čekají na mě další tři dodatky. Tak hurá do čtení.
i-dreamlovebelieve.tumblr.com
Jsem jediná, kdo zbožňuje tohle počasí? Mlha, že nevidíme ani na krok, zaprší, brzo je tma. Tohle je moje nejmilejší období. Většina lidí by raději ležela někde na slunci, opalovali by se a koupali se v moři nebo bazénu. Já se raději půjdu někam válet do listí.
Co si to tu zase nalhávám. Moje nálada je na bodu mrazu a nevím, co s tím. Vůbec se mi to nelíbí! Nemám chuť ani zapnout notebook a začít psát. Jediné, na co mám chuť je se zahrabat někam hluboko do země a už nikdy nevylézt. Proč takové nálady vůbec existují? Proč se nemůžu jen smát a dělat si ze všeho srandu? Moje staré já je někde hluboko v černé díře. Chci se z toho dostat, ale nejde to.
Každý den se obávám chvíle, kdy nebudu mít co dělat a budu přemýšlet. Moje přemýšlení mě děsí na tolik, že hledám nespočet způsobů, jaks e tomu vyhnout. Brávala jsem kytaru a hrála, ale teď kvůli zápěstí nemůžu prakticky nic, takže teď si jen tisknu nespočet textů a not a zařazuji si je do desek. Začala jsme dokonce upravovat noty k písničce na akademii. Doufám, že mi to k něčemu aspoň bude. Ještě jsem to nezapsala, ale mám to v hlavě. Taky jsem si našla konečně noty na jednu dokonalou písničku, kterou bych mohla zvládnout. Je od Hillong United a jmenuje se Oceans. Rozhodně je to něco úplně jiného, než The pretty reckless, které neustále zpívám, ale změna se vždycky hodí. Navíc tuhle skupinu poslouchám teď hodně často. Dokážu u nich psát, číst, učit se, a když už tak i přemýšlet. Myslím, že by stálo si aspoň tuhle písničku poslechnout.
Jedna z lepších novinek tohoto víkendu je ta, že umím základní kroky na tango, jive, chachu a waltz. Kamarádka, která chodí do tanečních se mě to rozhodla naučit. Ono se to bude hodit, když čtrnáctého jdu na ples. Taky se mě pokoušela naučit chodit na podpatcích, protože k šatům nemám boty. Pohleďme ale pravdě do očí. Nevěřím, že bych na osmi centimetrovém podpatku dokázala stát celý večer. Ale musím se pochválit. Na to, že jsem na podpatcích stála v podstatě poprvé, šlo mi to. Udržela jsem se, chodila a učila se v nich právě i tancovat. Ani jednou moje pozadí neokusilo zem.
Čeká na mě hodně práce. Když už mám zapnutý notebook, chci dohnat vše co jsem zameškala a přepsat pár slov k novému příběhu. Ano, dostala mě psací nálada, ale teď mě zase opouští kvůli náladě. Snažím se dělat vše pro to, aby mě neopustila. Tak jdu na to. Doufám, že brzo napíšu. Zítra sice ne, jelikož chci jít do fitka a pak na zumbu, ale uvidí se. Rodiče asi nebudou moc nadšení, když moje ruka má být v klidu. Ale nebudu dělat nic, po čem by mě ruka bolela. Dám tomu klid a půjdu běhat.
Užívejte poslední hodiny volna. Pusťte si něco pěkného, nebo se jděte projít do mlhy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hay. Hay. | Web | 3. listopadu 2014 v 19:05 | Reagovat

Kenzi, nemusíš sa ospravedlňovať, myslím, že každý to pochopí. Máš trochu iné koníčky, ako väčšina ľudí, a to je dobre, pestuj si to :) Som rada, že tráviš čas samými dobrými vecami, na ktoré budeš môcť potom spomínať - také veci sú dôležité. Každý máme občas aj tie pochmúrne dni, na tom nie je nič zlé. Ja počas týchto dní naopak notebook potrebujem, ale rešpektujem, že ty nie. Vieš, že tvoje články milujem, a vždy si ich tu rada čítam, a teším sa z každého jedného, ale predsa len... Blog je koníček, do ktorého by sa človek nemal nutiť. Snáď bude zápästie na tom lepšie, a budeš sa môcť vrátiť k hre na gitaru úplne. Tá pesnička je krásna. Článok som čítala už včera, a po posledných slovách článku som sa išla prejsť aspoň pred dom .D Tvoje články sú naozaj inšpirujúce :)
Ten horor, ktorý si mi opisovala (Hunter) znie dobre. Ja som posledne pozerala Dark Skies, na ktorom som bola aj v kine, a s odstupom času sa mi to začala páčiť .D
A Kenzi, ďakujem ti za krásne milé komentáre, si poklad :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama