Strach

19. října 2014 v 22:51 | Kenzi |  Problémy dnešního světa
Je kolem desáté hodiny večer a já zase projíždím pinterest. Okamžitě mi tam najedou obrázky s tématikou strach, které jsem kdysi hledala pro svoji kresbu. Tu jsem jako vždy někam založila, což znamená, že nestála za nic. Zkoušela jsem novou techniku, jenže se to nevyvedlo tak jak mělo a zbyla z toho jen patlanice černé barvy. Na toto jsem hrozná, jelikož všechno podle mě je k ničemu.
Jak tak projíždím pinterest, napadne mě, proč nenapsat článek o strachu? A proč ne, že? Třeba se tu rozjede diskuze. Někteří lidé se bojí naprosto banálních věcí. Dobře, pro mě je to třeba banální, ale pro ně je to k smrti děsivé. Někdo se bojí klounů, někdo zase vody. Pro mě to jsou naprosto normální věci. Ale zase nejde srovnávat strach z klaunů a strach k vodě. Jedno z toho může být opravdu smrtelné. A všichni víme co.
Pokud se zamyslím nad sebou a nad svými strachy, zjišťuji, že sama nevím, čeho se asi bojím. Když jsem byla menší, bála jsem se čertů. Ale to se ví, že to přešlo. Teď se nedovedu pochopit, čeho jsem se na nich tolik bála. Jednou to zase bylo to, že jsem si myslela, že pod mojí postelí něco je. To jsem ale vyřešila po svém. Jednu noc jsem si lehla pod postel, a když jsem se ráno vzbudila živá, strach přešel. Někdy to chce se postavit svému strachu. Posléze se dovídáme, že to není až tolik děsivé.
Jednu dobu byli stíny pro mě to nejhrozivější, co existovalo. Sdílela jsem totiž pokoj s bratrem a ten nezavíral vždy dveře. Světlo mi vytvářelo iluzi, že někdo vstupuje do pokoje. Já se svojí fantazii jsme to dovedla ještě k něčemu smrti nebezpečnému. Od té doby vždy spím namáčklá u zdi, jelikož jsem si myslela, že když budu spát co nejdál od hrany postele, nechá mě to na pokoji. No a to mi zůstalo vlastně do teď. Sice už si nemyslím, že by mě stín chtěl sníst, ale spí se mi u stěny tak nějak lépe, než uprostřed postele.
Teď se bojím spíše takových těch životních rozhodnutí. Ale nedělám si s tím hlavu. Nakonec nad tím přestanu přemýšlet a dopadne to and moje očekávání. Pokud tedy pominu písemky ve škole, kdy i přes dobrý pocit dostanu čtverku. Ale to odbočuji.

Chci tímto článkem říci, že ať se bojíte čeho chcete, odvažte se postavit se vašemu strachu čelem. Pokud by vám to tedy nemělo přinést smrt. Pokud se prosím vás bojíte pavouků nebo hadů, raději to nezkoušejte. Co vy víte, neznáte dobře druhy hadů nebo pavouků, rozhodnete se překonat svůj strach a pak se vám něco stane. Ne vždy jsou moje rady nejlepší. Takže z toho plyne, že pokud není váš strach k smrti nebezpečný, rozhodně se ho snaže jakýmkoliv způsobem překonat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katie Katie | Web | 21. října 2014 v 16:34 | Reagovat

No ono se řekne překonej svůj strach. =D
Já se bojím nebo spíš štítím pavouků, v mém pokoji holt nemůžou být, jinak neusnu a bojím se, že po mě polezou. =D Je to blbost ale holt to tak mám.
A pak jsou to zubaři, to už je horší. Fakt si stále říkám, že to neni nic hrozného ale tohle neni jako s pavouky. Je to horší. Prostě to mám v sobě zakořeněné. =)
Jinak, ty si vážně spala pod postelí, protože si se bála, že tam něco je? Tak to bych nedokázala, já kdybych se toho bála, tak tam nevlezu. =D
Taky jsem měla jednu dobu, kdy jsme v pokoji měli dveře na komoru a já se bála, že z ní vyleze dinosaurus, tu dobu jsem koukala s bratrem na filmy o dinosaurech. =D A já vždy měla hlavu právě k těm dveřím. =D
No někdy to člověka pobaví, čeho se bál. =D
Dobrý článek.

2 Hayley. Hayley. | Web | 21. října 2014 v 18:21 | Reagovat

Strach a ilúzie sú dve rozlišné veci, a práve do týh ilúzií by som zaradila ten strach z duchov, príšer alebo tieňov. Je to celkom normálna vec, každý sme isto nejakým spôsobom paranoidný, niečo si v tej hlave vytvárame. Ja ako človek s bohatou fantáziou (povedala by som :D) mám takýchto myšlienok plnú hlavu, a často sa bojím, a často sa prekonávam. Napríklad som si minule robia raňajky (celú noc som bola hore, niekedy o štvrtej ráno som si robila raňajky :D) a mala som zasvietené len jedno slabé svetielko na sporáku. Zdalo sa mi, že sa v tme niečo hýbe, tak som si tam vošla a ešte ako blbá si spievala. Na druhej strane, často za tieto moje javy môžu spomienky a filmy. Od mala som sledovala horory ako divá, a podpísalo sa to na mne. Ja sa skôr bojím momentálne takých tých skutočnejších vecí, začínam byť strachu odolná, čo sa týka duchov a etc. Aj keď, niečo mi dovoľuje veriť na paranormálne veci. O tom budem ešte písať :D

Zlatino, ja na Supernatural nepozerám, ja som videla len niekoľko dielov z prvej, z druhej a tretej série možno tak dva diely :D Ja to vážne nepozerám, jednak ma to nejako nebaví a nemám na to čas. Až ma zaskočilo, že si si myslela, že by som bola na 10-tej sérií :D

A som rada, že píšeš :) A ešte radšej, že nič romantické (k tomu by sa ľudia nemali uchyľovať :D), ale niečo poriadné. Len tak ďalej :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama