Říjen 2014

Strach

19. října 2014 v 22:51 | Kenzi |  Problémy dnešního světa
Je kolem desáté hodiny večer a já zase projíždím pinterest. Okamžitě mi tam najedou obrázky s tématikou strach, které jsem kdysi hledala pro svoji kresbu. Tu jsem jako vždy někam založila, což znamená, že nestála za nic. Zkoušela jsem novou techniku, jenže se to nevyvedlo tak jak mělo a zbyla z toho jen patlanice černé barvy. Na toto jsem hrozná, jelikož všechno podle mě je k ničemu.
Jak tak projíždím pinterest, napadne mě, proč nenapsat článek o strachu? A proč ne, že? Třeba se tu rozjede diskuze. Někteří lidé se bojí naprosto banálních věcí. Dobře, pro mě je to třeba banální, ale pro ně je to k smrti děsivé. Někdo se bojí klounů, někdo zase vody. Pro mě to jsou naprosto normální věci. Ale zase nejde srovnávat strach z klaunů a strach k vodě. Jedno z toho může být opravdu smrtelné. A všichni víme co.
Pokud se zamyslím nad sebou a nad svými strachy, zjišťuji, že sama nevím, čeho se asi bojím. Když jsem byla menší, bála jsem se čertů. Ale to se ví, že to přešlo. Teď se nedovedu pochopit, čeho jsem se na nich tolik bála. Jednou to zase bylo to, že jsem si myslela, že pod mojí postelí něco je. To jsem ale vyřešila po svém. Jednu noc jsem si lehla pod postel, a když jsem se ráno vzbudila živá, strach přešel. Někdy to chce se postavit svému strachu. Posléze se dovídáme, že to není až tolik děsivé.
Jednu dobu byli stíny pro mě to nejhrozivější, co existovalo. Sdílela jsem totiž pokoj s bratrem a ten nezavíral vždy dveře. Světlo mi vytvářelo iluzi, že někdo vstupuje do pokoje. Já se svojí fantazii jsme to dovedla ještě k něčemu smrti nebezpečnému. Od té doby vždy spím namáčklá u zdi, jelikož jsem si myslela, že když budu spát co nejdál od hrany postele, nechá mě to na pokoji. No a to mi zůstalo vlastně do teď. Sice už si nemyslím, že by mě stín chtěl sníst, ale spí se mi u stěny tak nějak lépe, než uprostřed postele.
Teď se bojím spíše takových těch životních rozhodnutí. Ale nedělám si s tím hlavu. Nakonec nad tím přestanu přemýšlet a dopadne to and moje očekávání. Pokud tedy pominu písemky ve škole, kdy i přes dobrý pocit dostanu čtverku. Ale to odbočuji.

Chci tímto článkem říci, že ať se bojíte čeho chcete, odvažte se postavit se vašemu strachu čelem. Pokud by vám to tedy nemělo přinést smrt. Pokud se prosím vás bojíte pavouků nebo hadů, raději to nezkoušejte. Co vy víte, neznáte dobře druhy hadů nebo pavouků, rozhodnete se překonat svůj strach a pak se vám něco stane. Ne vždy jsou moje rady nejlepší. Takže z toho plyne, že pokud není váš strach k smrti nebezpečný, rozhodně se ho snaže jakýmkoliv způsobem překonat.

Lovely day

13. října 2014 v 17:43 | Kenzi |  Něco z mého života
Zdravím! Opět se tu objevuji po odluce a samozřejmě po tom, co jsem vám naslibovala. Ale někdy to opravdu nejde. Je tu celkem dost věcí, o co bych se s vámi chtěla podělit. Ale jednu věc si nechám pro sebe, pokud vám to nebude vadit. Někdy je lepší nic neříkat.

Looking for #Quotes, Life #Quote, #Love Quotes, Quotes about moving on, and Best Life Quotes here. Visit curiano.com "Curiano Quotes Life"!Takže pár novinek. První je, že o víkendu jsem byla u babičky a dědy na hodech. Bylo to naprosto super! Viděla jsem kamarádky, které vídám párkrát do roka. Mám je moc ráda, jelikož je znám od malička a vždycky jsem šťastná, když je mohu vidět. Mají hody dva dny, takže bylo o zábavu postaráno. Musím jim pak napsat o fotky, které jsme udělaly, aby mi je poslaly. Nebylo by na škodu si aspoň jednu z nich nechat zarámovat.
Samozřejmě mám zase něco z rukou. Tentokrát to ale neodbiji a půjdu za doktorkou. Zítra mám na sedmou ráno domluvenou doktorku, která mi udělá tejpy na zápěstí. Tak snad to pomůže. Prý si ji lidé chválí, tak jsem zvědavá, jestli to o ní budu moct říct i já. Nevýhodou je to, že pudu muset stávat před pátou hodinou, abych tam stihla být na sedmou. Holt pro zdraví se musí něco udělat.
Přemýšlím nad dnešním dnem. Byl to tak krásný den, že bych jej nejraději zavřela do sklenice a uschovala. A vždy si jej vybavila, jako by se to stalo před pár vteřinami. Tak krásný den to byl. Běhat po lese, smát se a válet se v listí… Bohužel toto je asi vše, co vám řeknu. Zbytek si chci nechat pro sebe. Možná vám to někdy povím, ale zatím to bude moje malé tajemství.
Přemýšlím, přemýšlím a přemýšlím. Nejraději bych tento den protahovala, jak jen můžu, ale čeká mě volejbal a to hlásí pomalý konec tohoto dne. Je to smutné, že ty krásné chvíle utečou jako voda a ty, které by jsme nejraději nikdy neprožily, trvají věčně. Bohužel nežijeme v pohádce. Nejraději bych tam ale žila. Tedy ne jako princezna. Nesnesla bych na sobě ty naškrobené šaty, blyštivé věci a načesané lokýnky.

Omlouvám se, ale tento krátký článek zase bude ukončen neukončením.

Back in October!

9. října 2014 v 21:22 | Kenzi |  Něco z mého života

Dámy a pánové! Po dlouhé odmlce se Kenzi vrací opět do akce! Po tom, co jsme prohrály zápas ve volejbale, nebyla nálada ani chuť zapnout blog a jít něco napsat. Pak mi ke všemu ještě umírala wi-fi, takže psát článek nemělo smysl, jelikož bych jednu větu psala stokrát!
Mám na vás pár otázek! První je, jestli se na mě nezlobíte, když dělám takové velké odmlky. Ale wi-fi je svině, obzvlášť u nás doma, kde máme elektroniky připojené na wi-fi požehnaně. Opravdu to chci zlepšit, ale holt můj čas je též omezen. Dejme tomu přijdu ze školy o půl čtvrté. Najím se, naučím se, odcvičím si den a jedu na volejbal. Moc času na blog mi nezbývá. A po volejbale? Vůbec! Jsem někdy tak zmordovaná, že padnu a spím. A nebo se učím.
Teď ta trochu víc k věci otázka. Musím se vrátit zpět do mé psací nálady a to vyžaduje si zase začít zapisovat pravděpodobně každou kravinu, která mě napadne. A proto na vás mám otázku. Máte u sebe vždy nějaký malý poznámkový bloček na zapsání nápadů? Pokud ano, budu ráda za vaše rady, jak deníček tak trochu vést.
Jedna z těch dobrých zpráv je, že jsem dočetla Temnou chodbou. Nápad to byl opravdu originální, ale že by kniha byla až tak dobrá? Nebyla bych to já, kdybych jako vždy něco nenašla. Tentokrát toho bylo celkem hodně. Kniha se vlastně odvíjela jen podle hlavní hrdinky. Sem tam narazíte na něco ohledně dalších postav. To by ještě šlo, ale co mě nejvíc naštvalo, byl konec. Je to tam v podstatě useknuté! Končí to zrovna v tom nejočekávanějším okamžiku, co vlastně bude potom. Právě jsem si ukradla věty k recenzi. Jak smutné!

Jak už je u mě zvykem, zase vám tu napíšu, jak se zlepším v aktivitě, ve čtení vašich článků a další moje po většinou nepravdivé bláboly. Je to škoda, když nestíhám to, co je mi tak milé a součást mě. Ale bohužel…