Září 2014

2† A day in my life

29. září 2014 v 20:14 | Kenzi
Zdravím! Rozhodla jsem se pro vás připravit A day in my life. Prvně jsem to chtěla udělat tak, že bych hodně věcí vyfotila. Jenže! Začal mi stávkovat mobil, takže je v opravně a měl by se vrátit minimálně do týdne. Nevím, nevím. Snad se vrátí brzo! Nejde mi o to, že bych nemohla bez mobilu žít, ale jde mi spíše o to, že mobil ukrýval ladičku a kytara potřebuje nutně naladit! To se stane, když jste líní si dojít do hudebnin pro ladičku. Samozřejmě mám také foťák, ale s tím mám taky trápení. Všechna moje technologie se rozhodla, že bude stávkovat! A teď jdeme na můj den! PONDĚLÍ!
Zvoní, zvoní! A já nejsem schopna se odhodlat k tomu, abych přehodila nohy z postele na zem. Sice mám budík nastavený na 05:30, ale řekněte, komu by se chtělo stávat? Proto většinou stávám až v 05:45. Jdu rovnou do koupelny, jelikož se stává, že bratr stává stejně jako já. Vyčistím si zuby, pokud je čas napatlám si obličej krémem a jdu zpět do pokoje! Jéj! Řasenka, pudr občas korektor. Toť moje maku-up routine. Něco na sebe hodím a utíkám dolů. Tam na mě buď čeká mamina, táta, nebo nikdo. Podle toho, kdo je doma a nebo jak má mamina službu. Odfláknu snídani, dám si svačinu a pití do batohu. Namířím si to do síně, obuju si botky, bundu vezmu klíče a hurá na vlak!
Vlak mi jede v 06:35, ale většinou nejede načas. Některé dny jsem za to ráda, jiné ne. Podle toho, co je za den a první hodinu. Abych se přiznala, zítra bych nechtěla přijet pozdě. První hodinu je dějepis! 07:15 jsem v městě, kam chodím do školy. Prozváním kamarádku a čekám na ni, než se uráčí vyjít z domu. Někdy je to trochu delší doba! :D Někdy se kvůli tomu stává, že jdu sama do školy.
08:00! Čas, kdy začíná pomalé, ale jisté usmrcování všech žáků! Když vezmu pondělí, dnes byla první hodina čeština. Žádná sranda! Já první hodiny polehávám po lavici. Tak nějak pomalu přežívám většinu hodin v rozvrhu. Dnes bylo jen šest hodin: Čeština, Angličtina, matika, fyzika (smrtelná kombinace! :O), biologie a Němčina. Nic moc… Pondělí je vražedné! Stane se, že si zajdu pro kafe, pro něco dobrého do bufetu a nebo hraju na kytaru (když ji někdo donese do školy, nebo ji tam mám já! :D). "Odzvonilo" (nám nezvoní :D) nám v 13:20. No mělo… Jenže jsme museli nahrazovat kus přes přestávku kvůli tomu, že učitelka s námi nebyla spokojena! Nemožné!
lunch time.
Jdu na autobus a v 14:30 jsem plus mínus doma. Mamina na mě dnes čekala s obídkem.
To se taky stává zřídka. Mmm… Česnečka! :D Šíleně dobrá polévka! Jen sem si pak musela jít vyčistit okamžitě zuby. Kvůli mé absenci jsem dopisovala sešity, udělala úkol do matiky… Spoustu věcí do školy. Samozřejmě nezapomenu na koukání na televizi! Dva a půl chlapa. Nevím proč, ale až teprve teď se mi ten seriál začal líbit.
Kolem páté hodiny jsem se odebrala do pokoje na podložku a pustila blogilates! 22. Den jéj! Jásejte se mnou :D Asi už po několikáté dělám begginers… A až teď se blížím do cíle! :D V 18:00 mívám pondělí, středa a pátek volejbal, ale dneska jsem ještě nešla. Mamina naznala, že toho bude hodně co dohánět a měla pravdu! Neodpustila jsem si ani moje šílené půl hodinové tancování před zrcadlem, vypila hrnky čaje, udělala si borčus na posteli a stole. Samozřejmě jsem hrála na kytaru, ale ne tolik co po většinu času.
Přesný čas spaní udávat nebudu! Sama to ještě nevím! :D Je to ve hvězdách! Většinou, když řeknu, že půjdu spát brzy, sáhnu po knize a.. No všichni víme, co se stane… "To už je tolik?!" Cink cink a za dvě hodiny stávám! To se mi stává poměrně často.
Doufám, že se vám trochu nezvyklí článek na mě líbil a dobrou s kobrou :)


Hvězdný prach- Neil Gaiman

25. září 2014 v 20:42 | Kenzi |  Čtu
Zdravím věrní čtenáři! Dnes tu pro vás mám další svoji recenzi knihy. Dnes to pojmeme ale trochu odlišně, než to bylo u knihy Země prokletých. Jelikož píši recenzi na Hvězdný prach, udělám rovnou recenzi i na film a srovnání.
K této knize není žádný příběh, jak jsem se k ní dostala. I když… No kniha není moje. Půjčila mi ji kamarádka a já se do ní s radostí začetla. Přečtená byla hned, jelikož jsme nemocná. Ale neměla jsem se k tomu napsat pořádně recenzi.
Kniha se mi četla velice dobře. Není to žádné obtížné čtivo, tudíž není problém ji přečíst během jednoho dne. Obzvlášť v tomto počasí, kdy nevíte, jestli prší nebo ne.
Začnu obálkou knihy a co se ukrývá pod ní. Obálka je vlastně taková upoutávka k filmu, takže pokud se na to dobře zadíváte, poznáte, kdo je kdo. To se mi moc nelíbí. Já osobně si ráda představuji, jak hrdinové vypadají (myslím, že nejsem jediná). Proto vždy raději obálku sundám (pokud se dá) a čtu bez ní. Má to i své plus! Nezničíte si ji, když knihu budete tahat do školy v batohu, jako já většinu knih. Ale jinak je obálka pěkná. Bohužel vám to utne jistou dávku vaší fantazie. Pod ní se ukrývají obyčejné, přesto pěkné černé desky s nápisem Hvězdný prach a autorem.
Abych vás zbytečně nezatěžovala nepotřebnými informacemi, přejdu rovnou k samotnému ději a recenzi.
Děj se odehrává ve vesnici jménem Zeď a ve světě "za Zdí", která nese název Elfie. Jedinou překážkou pro lidi, kteří se chtějí dostat ze Zdi a málokdy do Zdi, je prakticky zeď, kde se nachází otvor. Spíš zřícená zídka, abych byla přesná. Tu střeží vždy dva muži, poctivě vylosováni. Již tady se kniha a film rozcházejí. Ve filmu hlídá průchod do Zdi malý stařík s holý větší než on. Musím uznat, že ten stařík ve filmu byl super.
Jednou za devět let se koná na louce za Zdí kouzelný trh. To je doba, kdy mohou bez problému všichni za Zeď a do Zdi. Tehdy mladý Dunstan Thorn se vydal na trh. Zastavil se u mladé dívky, která prodávala skleněné květiny. Prodala mu sněženku za polibek a pošeptala mu, že se sejdou večer na louce. Samozřejmě filmaři tuto scénu museli také změnit. Trh ve filmu najdete, ale ne tak, že se koná jednou za devět let na louce, ale je už v Elfii. Dunstan tedy dojde na louku za dívkou a všichni víme, co se stane. O devět měsíců později mu donesou dítě domů. To se mu ale mezi tím narodilo vlastní dítě, děvčátko. A další věc, která tam nebyla! Dunstan ve filmu nemá ženu ani jiné dítě, než Tristrana. Což mě přivádí k další věci. V knize se hrdina jmenuje Tristran, ve filmu Tristan. Asi jim to nešlo vyslovit, jinak nevím proč to tak nenechali. Však originalita ne?
Tristran se na kouzelný trh nepodíval. Poslali ho raději k nějakým příbuzným, aby se nesetkal s matkou. Nebo nevím proč. Nebylo to tam vysvětleno. No, ale samozřejmě, až mu bylo osmnáct, slíbil Viktorii, že jí donese onu spadlou hvězdu, kterou spolu viděli. Tak tedy Tristran vyjde ze Zdi po domluvě s otcem. Když odchází ve filmové podobě, prvně ho zbije stařík holí. Poté odcestuje na světle Babylonské svíčky. Tristran dostává v knize kousek Babylonské svíčky od jakého si chlupatého mužíčka, jen pro informaci.
Vydává se na cestu za hvězdou. Když ji najde, zjistí, že je to dívka jménem Yvaine. Připoutá si ji kouzelným řetízkem, aby šla poslušně za ním. Jednou narazili na jednorožce a lva, kteří se prali o korunu. Tristran se do toho zapletl a dal korunu lvovi. Jednorožec se mu pak odvděčil tím, že je vezl na hřbetě. Bohužel zde nás taktéž filmaři ochudili o celkem důležitou událost. Je pravda, že by ale po bitce jednorožce se lvem by rodiče na to nenechali dívat své děti. Ve filmu pouze odpoutá Yvaine od Tristana (zničí řetízek)a odveze ji pryč.
Tím to se dostáváme k té prakticky největší zápletce knihy. Čarodějnice chtějí Yvaine vyříznout srdce, aby žily věčně. Jednorožec Yvaine bohužel zaveze k jedné z nich, která z ubohého jednorožce nechá hlavu kvůli rohu. Tristran samozřejmě Yvaine zachrání pomocí kousku Babylonské svíčky. Trochu to ale nedomyslel a skončili v mracích, kde je pak nalodí taková vzducholoď, dá se říci. Ve filmu se taktéž ocitnou v mracích, ale chytí je na loď, kde chytají blesky. Tato část filmu se mi velice líbila. Byl tam úžasný kapitán Shakespear se zálibou oblékat si ženské šaty. Ale všichni ostatní ho viděli jako hrůzostrašného kapitána Shakespeara, který všem nahání hrůzu. Právě na lodi udělají z průměrného Tristana krásného Tristana.
Kniha končí tím, že je ona vzducholoď vysadí poblíž zdi. Oni tam dojdou, ale Tristranova matka je zastaví. Kdyby Yvaine prošla do Zdi, stal by se z ní pouhý hvězdný prach. V tomto okamžiku se Tristran dovídá, že je posledním žijícím následníkem trůnu Stormholdu. Avšak se jím stát nechce. S Yvaie procestují zemi křížem krážem a mezi tím za něj vládne matka. Poté dojdou do Stormholdu, Tristran se stane králem a pak až umře, bude kralovat Yvaine, jakožto nesmrtelná královna.
Dá se říci, že film je pouze jen hlavní myšlenka knihy. Jinak všechno je jiné. Film nám dal ještě podívanou na to, jak Tristan vysvobodí Yvaine znovu ze spárů čarodějnic, které tentokrát zabije. Objevují se tam také jak ve filmu, tak i v knize postupně vymírající následníci trůnu Stormholdu. Ve filmu máte možnost je vidět v podobě, jaké zemřeli. Tristan se spojí se Septimem, aby zneškodnili čarodějnice. Ten tam ale zahyne. Pak když je po všem, sdělí matka Tristanovi, že je poslední následník trůnu. Bude se konat korunovace a vše okolo toho. Film končí tím, že až jim vyrostla dítka a vnoučata, odcestovali na světle Babylonské svíčky na nebe a stali se hvězdami.
Doufám, že se vám moje takzvaná recenze knihy a filmu líbila a u dalšího článku Adios!

Země prokletých- Liliana Lazarová

22. září 2014 v 14:02 | Kenzi |  Čtu
Nedalo mi to, a já vám musela představit tuhle úžasnou knihu! Prvně taková menší pohádka k tomu, jak jsem ji získala. Byla jsem s kamarádkou na nakupovací výpravě a nebyla bych to já, kdybych nezašla do Levných knih. Do očí mě udeřily hned tři knihy, ale jen tuto jsem si odnesla domů. Stála mě pouhých 39 korun. Nepochodím logiku lidí, kteří takové podobné knihy dají do Levných knih. Například tato kniha dostala řadu ocenění!
A teď k samotné knize. Děj se odehrává v druhé polovině 20. Století v Rumunsku. Hlavní roly hrdiny sehraje Jáma lvová- tajemné jezero obklopené lesy, které ve svých hlubinách ukrývá kosti tureckých dobyvatelů. Podle legendy se občas vynořují na hladinu. A tady se na chvíli zastavíme. Jezero je velice obávané kvůli duchům moroi, kteří se u něj mají vyskytovat. Přesto k němu chodí mladí lidé kvůli jakému si sexuálnímu zážitku. Utopí se tam spousta lidí, ale oni se musí jít zrovna k tomu jezeru milovat? Je to teda pěkné zneužití jejich památky. No, tato kniha zneuctívá hodně památek. Například se páreček mladých lidi bude milovat i na hřbitově, ale to odbočuji.
Lidé se tam tedy bojí chodit, ale přesto jich tam spousta chodí. V blízkosti jezera bydlí rodila Luců. Matka se dvěma dětmi je týrána manželem. A zrovna tato rodina v knize sehrává velkou roli. Obzvlášť syn Viktor Luca, který s pomocí jezera zbaví rodiny trápení s otcem. Otec ho chtěl zabít, ale místo toho zemřel on. Viktor před ním utíkal po okraji skal u jezera, když v tu chvíli začalo jezero zvedat svoji hladinu, až nakonec pohltilo Tudora Lucu- Viktorova otce.
Když Viktor vyroste, omylem zavraždí holýma rukama dívku, která ho jen odmítla. Jezero tu samozřejmě sehraje svoji roly komplice, kdy mu pomůže zahladit stopy. Právě zde nastává zvrat Viktorovi osoby, kdy svého činu lituje a obrací se k Bohu. Matka s dcerou ho budou schovávat za domněnky obyvatel Slobozie, že je Viktor mrtev. Viktor bude opisovat do školních sešitů náboženské knihy a životy světců. Vypadá to, že Viktor odčinil u Boha svého hrůzného činu, ale poté, co mu zemře matka zavraždí mladou učitelku a poté znásilní její mrtvolu. Pak následuje brutální vražda dvou mladých milenců na již zmiňovaném hřbitově. Tady v této části jsem se ho zastala. Neměli se milovat u hrobu jeho matky. V tento okamžik nastupuje na scénu Daniel, který za sebou nechal svoji minulost a odešel do ústraní jako poustevník. Pomůže Viktorovi zahladit stopy a nakonec vezme jeho činy na sebe. Před tím mu ale daruje svůj deník, který posléze vychází pod jménem Viktora. Z Viktora se stane osobnost. Ale strážníkovi ze Slobozie to nedalo a dáls e v případu vrtal. Až došel na to, že vrahem z lesů je Viktor Luca. Ke konci knihy však i strážník skončí v Jámě lvové s ostatními těly Viktora Luci.

V knize se také hodně objevuje pravoslavná církev a spousta příběhů světců. Kniha stojí za přečtení, i když se vám zrovna nebude zdát jako čtivo pro vaši maličkost. Mě se zprvu do jejího čtení moc nechtělo, ale nakonec jsem jí přišla na chuť. Pokud se vám kniha zalíbila, dejte mi případně vědět, jestli jste si ji přečetli a jak se vám líbila. Máte mé doporučení.

Něco na nemoci bude :)

20. září 2014 v 20:58 | Kenzi |  Něco z mého života
Aways smile 😃💜
Musíte si poslechnout! :3
Ahoj! :) Tak jak jste se od našeho posledního shledání měli? Kdybych já to měla vzít postupem času, ta to bude vypadat asi takto: Mše byla nádherná! Moc se nám povedla. Sama bych nevěřila, že zrovna já budu bývat ze Mší tak nadšená. Jsou tam moc fajn lidi a je radost s nimi trávit nějaký ten čas. Čtvrtek se, dáse říci, taky povedl. Na rychlo jsem naplánovala, že u mě přespí kamarádky, které tu byly na pár dní o prázdninách. Bohužel jedna měla jiný program. Holky přijely se mnou vlakem a již ve vlaku to začalo! :D Začaly jsme si totiž plánovat, co podnikneme o letních prázdnnách. Napadlo nás, že bychom mohly jet na kolech na Pálavu a tam v nějakém camku strávit pár dní. Tolik jsme se od toho zabraly, že jak jsme přijely k nám, zasedly jsme k notebooku a koukaly na trasu a ubytování. Přiměla jsem je i ke cvičení, takže druhý den byli trochu zmožené. A hlavně jsme zpívaly! No aa díky tomu mám teď momentálně vyřvané hlasyvky. Pátek.. Ani nevím co se dělo, jelikož jsem se cítila, jak kdyby mě přejel tank. Polehávala jsem ve škole, bolelo mě v krku a sotva jsem mluvila. No a doma jsem okamžitě lehla.
To mě dostává k nadpisu. Díky tomu, že jsem nemocná jsem se pustila do čtení. Doma mě totiž čekaly tři knihy. Jedna Země prokletých, kterou se mi podařilo dnes dočíst ( chtěla bych napsat recenzi, jelikož je to neobvyklá kniha), další Hvězdný prach od kamarádky vypůjčený a jak bylo zmíněno v předchozím článku, Temnou chodbou. Samozřejmě Hvězdný prach jem si musela stáhnout a snad po sté se na film podívat. Moc se mi tolíbí! Nemohu se toho nabažit!
A jedna informace z dnešeka. Vrátili se nám rodiče, takže svoboda do jisté míry končí. Přivezli nám pár dárků, které dovedly potěšit. Dostala jsem krásné červené tričko s názvy různých oblastí Španělska a takovým obrázkem panáčka, který opuzuje zlé duchy (má nějaký speciání název, který je tam napsaný, ale nemohu si vzpomenout, triko nemám při sobě) a toho samého panáčka jsem dostala i na krk.
Teď se asi odeberu do říše snů nebo knihy Hvězdný prach. Uvidí se, co příjde jako lepší způsob ztrávení večera. Taky bych se ráda pustila do psaní. Jenžee za Boha si nemohu vzpomenout, o čem bylo v plánu vlastně psát!

Volnost nade vše!

16. září 2014 v 22:42 | Kenzi |  Něco z mého života
Zdarec! :) Tak zase po delší době zpět na blogu! Jaký to krásný pocit. Celkem mě mrzí, že se na blog dostávám tak málo a nechodím vůbec k vám. Ale to bych tu mohla psát neustále, jak mě to mrzí a to všechno.
No,a le tenhle týden jsem s bratrem doma bez rodičů, takže je tu volnost! Kdyby nebyla škola, tak yb to bylo lepší, ale i tak. Mohu chodit později spát bez toho, aby mě ráno čekalo mámino nadávání, že se nechci vzbudit. Takže tak.
Ale co je podle mě nejdůležitější je, že jsem si koupila novou knihu! No, spíš objednala a musím si pro ni jít. Je to Temnou chodbou! Na knihu koukám hodně hoodně dlouho a konečně ji budu mít doma! Dál ještě koukám na Labyrint, což je poslední novinka o které se poměrně hodně mluví a ve čtvrtek to půjde do kin. Takže to vipadá tak, že je ČR jako vždy trochu pozadu. Ale nevadí! Hlavně že to tu vůbec bude!
Zítra mě čeká zpívání v kostele. Začala jsem chodit na mše a tak proč tam nezpívat? Máme školní mše, ale letos to otevřeli i pro veřejnost a jsem v kostele, ne v aule jako předchozí roky. Dnes jsem byla na zkoušce a tolik se mi tam líbilo! Hrají tam na kytary, housle, flétny, klavír a zpívají se pěkné písničky. Někomu by se asi nelíbily, abych se přiznala mně před pár lety také ne, ale přišla jsem jim na chuť a nedokážu si některé přestat zpívat. Až tak mě to chytlo!
Měla jsem naplánováno začít psát příběh, jenže jsem si to nezapsala a zapomněla jsem, o čem to mělo vůbec být! Byl to spíš sen a mým plánem bylo to dát do formy "knižní". Bohužel se tak nestane. Moje "snová paměť" není nejlepší. Většinou mi v hlavě zůstávají jen ty, které se opakují nebo jejich děj je o ničem. Musím zase začít přemýšlet, co napsat. Hodně mi tu chybí nějaký ten příběh, klidně i jednodílný! Opravdu mi chybí psaní, jenže nemám inspiraci… Bývalo jí tolik…
Teď vás znovu opustím. Jdu číst knihu Země prokletých a ještě biologii. Tak se mějte krásně.

Blog selhává!

11. září 2014 v 21:57 | Kenzi |  Něco z mého života
Zdravím! :) Dnes jsem se konečně dostala k tomu, abynch si nainstalovala jiný prohlížeč, než je Oprera. Z thoo plyne, že mi blog nelze spustit na Opeře. Opera je fajn prohlížeč, mohu říct, že jsem s Operou velice spokojena, ale tohle?! Vážně?! A stále se stím nic neděje. Aspoň mi to tak přijde. Stáhla jsem si Safari, ale nic jiného, než blog mi to pravděpodobně neotevře. Ani an pitomý Facebook mě to nepřihlásilo.
Sice se mi na blog.cz líbí, ale je tu celkem velká možnost přestupu ke konkurenční doméně blogspot. Nechce se mi, ale toho blbnutí už je moc. Snad se to spraví, nebo mi začne pořádně fungovat mozila! Holt nikdo neví kde se stala chyba.
Teď pryč od problémů a jdeme na něco přijemnějšího. Dočetla jsem vypůjčené knihy a nejvíc se mi líbila První stříbrná kniha snů. Moc se mi to líbilo a jsem ráda, že jsem na ni narazila. Určitě si knihu koupím, jelikož bych si ji jistě znovu přečetla. A k tomu další dva nadcházející díly, ale nejsem si jistá, že jsou již k prodeji. No nevadí! Další plány do budoucna!
Nově teď čtu knihu Země prokletých od Lilian Lazarové. Kniha mě velmi zaujala, tak jsem zvědavá, jak se vyvrbí.
(45) Tumblr
Doufám, že mě neukamenujete, ale nehorázně se těším na zimu. Poslední dobou bylo celkem teplo a to se mi nelíbilo. Ne že bych nebyla ráda, že si toho na sebe nemusím oblékat tolik, ale spíš mi vadilo to, že jsme nevěděla, jak přesně bude. Nevěděli jste jestli bude teplo, zataženo nebo bude i pršet. No, jak teď mohu slyšet, rozhodně teď pár dní proprší. Od té doby, co jsme měli tělocvik mi připadá, že nepřestalo ani na chvilku pršet. Jednou to buší do oken, po druhé uslyším jen pár malých kapiček dopadnout na sklo mého střešního okna. Ale uznejte, není zvuk deště uklidňující? A jak krásně se za zvuku deště usíná.
Těším se na zimu a basta! Už bylo dost toho úmorného vedra, které jsem snážela jen stěží. Nejsem fanda tepla. to raději zmoknu nebo půjdu ve sněhové nánici, jen hlavně ne teplo! Ať už nastane zima!
Doufám, že po stažení Safari mě přinutí si sednout k blogu a něco vám sem napsat. A poslední novinky? Zítra jedu navečer na "brigádu". Půjdeme uvádět do provozu náš studentský domeček. Užijeme si u toho jistě spoustu legrace. Už jen když vím, s kým tam půjdu... Je mi jasné, že se nepřestanu smát. Zatím ahoj a doufejme v brzké shledání.

Knižní wishlist

6. září 2014 v 22:54 | Kenzi |  Něco z mého života
Poslední dobou se mi nakupilo na spoustě malých papírků knihy, které mě oslovili. Především je to tak, že kouknu n Rodaw a snad u každého videa se najde něco, co bych si chtěla přečíst. Proto je problém vybrat pár knih, které bych chtěla koupit za tento měsíc. Bohužel nemám tolik peněz nazbyt, abych si jich kupovala hodně. Holt, ještě jsem nebyla na brigádě. Ale konec žvanění a jdeme na knihy pro měsíc září. Nedivte se, že jich bude pár. Jak jsem psala, nemám moc peněz.
Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti
Temná hrdinka 1,2 (v Knižním klubu obě za výhodnou cenu)
Etiketa & Špionáž
Sherlock (nějaká kniha z Knižního klubu. Není to Sherlock jako nějaká kniha s ním. Je to ohledně nějakých deníků

Teď mi nefonguje na Opeře přihlášení na blog.cz. Proto jsem nepřidala články. Budu muset teď zápolit s Mozillou. Pokud to potrvá, budu nucena přestoupit na jinou doménu. Hate this problem...

Tak nám to zase začalo :(

1. září 2014 v 19:48 | Kenzi |  Něco z mého života
Teaaaa|tumblrZdravím nespasené duše! Po neskutečně dlouhém čase, který jsem strávila někde na výpravách v mysli se sem opět vracím a tentokráte v plném nasazení! Čekali by jste to spíše o prázdninách, co? Ale u mě je to vždy tak trochu něco jiného.
Začnu prvně z mého oblíbenějšího tématu. A to knihy a psaní. Začnu tedy knihami. Do rodinky mi přibila kniha Hledání Aljašky, ale to jsem před nějakou dobou psala. Sekla jsem se v druhé polovině a ne a ne se do toho znovu začíst. Teda musím říct, že jsem vůbec nečekala něco takového! Je to smutný, co k tomu říci, abych ostatním čtenářům nebo budoucím čtenářům nezkazila překvapení. Pak přišla knihovna. Tam jsem si půjčila pouze tři knihy, jelikož se chci věnovat taky blogu a hlavně kytaře. Nemůžu taky pořád číst! No a k těm knihám. Jednou z knih, ze které mám velkou radost je První stříbrná kniha snů, kterou si plánuji pak i koupit, jelikož je úžasná! Pokud jste četli drahokamy, tak určitě šáhněte i po této trilogii. Je to nápadité, oddechové a poutavé. Celkem i originální, až na jednu věc. Je tam takzvaná Secrecy, která ví o každém vše. Německá Super drbna. Ale je to tam trochu v jiném stylu, takže rozhodně inspiraci (pokud se tedy inspirovala) autorce nezazlívám. Dobrý nápad. Další knihou je Tetování krví- Začátek cesty. Dívala jsem se po tom v knihovně delší dobu, ale díky tomu, že jsem přes prázdniny četla více méně povinnou četbu, nebyl čas.
Téhle knize se chci teď trochu věnovat. Tato kniha má v sobě spoustu krásných obrázků. A to, co se mi moc líbí je, že vedle obyčejného obsahu kapitol je hned na druhé stránce seznam ilustrací. Příjde mi to opravdu nápadité. V jaké knize toto máte, pokud to není přímo zaměřené kniha na ilustrace? Toto je moje prví. Taky je tam mapa. Když má nějaká kniha na dvojstránce mapu, vždy mě to zaujme a delší dobu věnuji pouze té mapě. Zjistíte z toho spousty dobrých informací ke čtení knihy. Na rozdíl od Stříbrné knihy má o dost menší písmenka a stránka je více popsaná. Tudíž nemohu srovnávat, co se stránek týče. Na šířku jsou celkem stejné. Na konci knihy najdete další mapy, které určitě stojí za pozornost. Najdete tam také přílohu. A podle té poznáte, jak moc si autor na této knize dal záležet. Jsou tam nové názvy dní, kalendář a další věci. Doufám, že mě tato kniha, co se týče obsahu nezklame.
A jako poslední tu máme Stephena Kinga. To bych nebyla já, abych aspoň po jedné z jeho knih nesáhla. Tato kniha nese název Za soumraku a obsahuje soubor několika povídek. Kniha obsahuje 13 povídek s úvodem a poznámkami. Již to číslo naznačuje, že to bude děsivé. Neberte to tak, že bych byla nějak zvláště pověrčivá. Také se nemohu dočkat, až knihu přečtu.
A teď přejdu na téma míně oblíbené. Jak víte, každému mladému do takových devatenácti let začala škola. A nám ve velkém stylu. Každoročně se setkáváme na Mši svaté pro zahájení školního roku. Poprvé jsme viděli nového ředitele a seznámili se (aspoň trochu s novými změnami). A světe div se! U nás byla Česká televize! Točila na mši a poté nějaký ten rozhovor s novým ředitelem a průběh hodiny příchozích primánů. Až jsem se divila. Naše škola je slavná! A jak jste to přežili vy? Určitě jste nastoupili ve velkém stylu.

Pfu, to by bylo asi pro dnešek vše… Chci se ještě vrhnout na kytaru. Doufám, že se zítra dostanu více na blog, tak snad zítra adios.