Červenec 2013

Další nepřítomnost?

16. července 2013 v 9:49 | Kenzi |  Něco z mého života
Sakra co se stalo? to po těch 14 dnech přestali všichni klikat na jméno Kenzi? Je to tady prázdné, jak po vyplenění Lidic!
Dneska navečer odjíždím k babičce. Zřejmě asi až do neděle, ale všechno se může změnit. Neodjíždím z důvodu se vyhýbat blogu, protože u babičky není wifina, ale z důvodu, že u nás se nic neděje a lepší je pomáhat u babičky, než celé dny prosedět u počítače. Jak jsem se vrátila z tábora, objevil se u mě odpor pro sedění hodin a hodin u počítače, takže se to prostě snažím omezovat a díky tomu chodím třeby i ráno běhat, což je super! :)
U babičky budu asi hlídat bratránkya se sestřenkama, ale to není zas taková hrůza. Vytáhnu je někam ven, z bratránkem budeme chodit hrát fotbal a všechno bude super. Taky bych chtěla jet na pouť, ale to se uvidí.
Takže, nechala jsem si udělat úvodní obrázek k nové povídce, která nese název Summer. Vlastě bych ji chtěla psát jen přez prázdniny a něco i v září, podle toho, jestli se vám bude líbit. Abych se přiznala, v hlavě už mám prolog sestavěný, ale nějak se nemám k tomu ho sepsat do wordu ;D Takže po dopsání tohoto článku se na to vrhnu :) A u Different.... zasekla jsem se na jednom bodě a netuším, jak dál.. :'(
Spring, Central Park, New York City – Imgur

Untitled

Smutno... :'(

14. července 2013 v 23:09 | Kenzi |  Něco z mého života
Ahoj. Tak konečně jsem se rozodla oznámit vám můj příjezd. Přijela jsem tedy už v pte, ale až teď jsem si uvědomila, že bych měla napsat na blog. Samozřejmě zase kouknu k oblíbeným, to se nebojte.
Tak abych napsala něco k těm úžasným 14 dním na táboře. Nejlepší dny, nejlepší lidi, nejlepší vedoucí, nejlepší všechno. Hned, když jsem přijela domů mi začali chybět naši vedoucí a moji nový přátelé. Hodně mě to tam bavilo. Taky to bylo asi záluhou našich vedoucích, kteří i z nudného vaření čaje dokázali udělat velkou zábavu. Náš oddýlový praktikant (nevím jak to nazvat) byl voják, ale vůbec na to nevipadal. U táboráku nám vyprávěl, jak byl na vícviku v Americe. Prý si tam u všeho zpívali nesmyslné písničky. Když jsme mu s kamarádkou skákaly na záda, buď nás zhodil, přehodil přez rameno, nebo pak střádal plány na odplatu. Vlastně hned první den se mi zalíbil (ne jako vzhledově, ale charakterem a chováním). Přijely jsme a začaly jsme obydlovat náš stan a on tam přišel, že jestli máme vou vlastní deku. já řekla, že mám, ale koukala jsem i ukazovala na tu deku, co už tam byla. Tak k tomu řekl nějakou poznámku, kterou si nepamatuji, ale hned se mi zalíbil. A víte, jak jsme s kamarádkou byly nadšené, když jsme zjistily, že je to náš vedoucí? Nedokážu ani popsat! :) Taky když jsme se mu pokoušely dostat do mobilu. Měl iPhone 4 myslím a apple tam mívá ty číselný hesla při odemikání, tak jsme mu málem zablokovaly mobil, ale včas nám ho sebral. Vždycky nám řekl nějak jinak. Bambule, květinky, kopreninky, holky moje, zlatíčka moje.. :D Hned první noc jsme delaly hrozný borčus. Vedle nás byli kluci a oni měli úplně nejlepší smích a zpívali Gustavo Lima Balada, ale jen ten refrém čečereče... A my se smály jim. Druhý večer, když nám vedoucí )praktikant) zavazoval stan je napomenul, že nás mají enchat, že jsme jho holky atd. Vždycky nás prostě pobavil, a když už třeba křičel na ty mladší, tak na nás byl vždycky hodný :) Hrozně jsem si je oblíbila. Nesmím zapomenout na naši oddýlovou vedoucí, která byla taky nejlepší! :) Byli hrozně moc fajn a děsně mě mrzí, že těch 14 dní uteklo příliš rychle. Ale domů jsem se těšila až ten poslední den, kdy jsme čekaly poslední hodinku na odjezd. Ještě taková poznámka: jeden z vedoucích vypadal jak Adam Levine (Maroon 5) :D
Jinak odhedně přívěhů... Teď opravdu nevím.. ale ten na GG asi nebude, protože mi to nějak nevišlo a nějak jsem na to zapoměla. Different.... to mě neustále baví, ale teď asi nepřidám v následujícím čase toho moc, protože jsem to musela předělat. Hrozně jsem to uspěchala a nevímn, jestli tobyl nejlepší nápad to tak napsat, takže to trošku předělávám.
Perfection | via Tumblr