Different- 6.díl

12. června 2013 v 21:39 | Kenzi |  Different
Dlouho jsme nepsala a ani nevím, co bych měla napsat. Tak to zpravím dalším dílem :) Ať se líbí! :)

Kavárna byla velmi útulná. "Sem se chodím často učit. Doma nebývá nikdy moc klid," prozradila ji Cordelie. "Tak co to bude?" zeptala se starší paní, když si dívky sedly do zadnějšího boxu. "Já si dám laté a sušenky," řekla Cordelia. Paní si vytáhla bloček a pečlivě si její přání zapsala. "A já si dám taky laté a muffin, děkuji." Paní se na děvčata usmála a odešla. "Tak se do toho dáme!" usmála se Cordelia a vytáhla z batohu papíry, na kterých měla vypsaný celý projekt. "Mám tam napsáno i tvoje údaje, co jsi našla. Abys to nemusela pracně vypisovat, nevadí?" zeptala se Cordelie. "Ne. Naopak jsem ráda. Dík." Pustily se do projektu. Bo pracovala po grafické stránce a Cordelie poté slovní. "Tady to máte děvčata!" vyrušila je starší paní, která jim nesla objednávku. Bo se zhluboka nadechla, aby mohla tu vůni pořádně nasát. Připomnělo jí to maminku, se kterou pravidelně chodívali do kavárny a povídaly si tam. Zahnala nešťastné slzy a vrátila se zpět do reality. "Děkuji," šeptla Bo. "Není ti dobře? Můžeme to přesunout na jindy. Máme ještě spoustu času," uklidnila ji Cordelie. "Tak dobře." Bo si vzala muffin do ruky a vypila laté. U přepážky zaplatily a odešly.
"V lese je tma jak v pytli!" zanaříkala Cordelie. "Neboj! Žádní vlci tu dneska určitě nebudou!" povzbudila ji Bo. Nebylo ani půl šesté a už byla v lese tma. Dorazily k domu a sotva už viděli dva metry před sebe. "Tak ahoj. A ať je ti líp!" křikla za ní ještě Cordelie a Bo zmizela za dveřmi. "Dědo!" křikla do tichého domu. Nic. Co když se mu něco stalo? Panebože! Pomyslela si. Prošla celý dům a dědeček nikde nebyl. Pak se podívala na lednici a tam byl vzkaz: Musel jsem ještě něco vyřídit. Vrátím se asi až zítra. Přečetla si vzkaz raději dvakrát a pak se odebrala do koupelny. Shodila ze sebe oblečení ze školy a pustila na sebe proud prvně studené vody a poté teplé. Přehodila si přes sebe župan a mířila si to do pokoje. Vytáhla obyčejné tepláky a tričko s mikinou. Sedla si na postel a začala si prohlížet rodinné album, jediné, které si chtěla nechat. Byly na fotkách zachyceny její nejšťastnější roky. Když byla malá až po minulý rok. Rodinné dovolené, výlety a školní akce. Nezbedné slzy se jí draly do očí, ale nakonec válku s nimi prohrála.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 thestoriesabouteverything thestoriesabouteverything | Web | 12. června 2013 v 21:43 | Reagovat

riadne super:) aj ja píšem, ak sa ti chce, skoč na môj blog ;)

2 Whitney Whitney | E-mail | Web | 12. června 2013 v 21:50 | Reagovat

úžasný :33
btw: úžasný blend k tomu máš Channing Tatum :333

3 Lara Lara | Web | 13. června 2013 v 17:46 | Reagovat

Naprosto dokonalé, tahle povídka se řadí mezi jedny z mých nejoblíbenějších" :)

4 Chucky Chucky | Web | 26. října 2013 v 14:55 | Reagovat

Pěkná kapitola :) Ale ten konec je takový smutný.. nemám ráda smutné kapitoly :D Doufám, že brzy přidáš nový díl!!!

5 Kath Kath | E-mail | Web | 2. ledna 2014 v 19:49 | Reagovat

Mám takové tušení, že ten děda bude vlk. Je pořád někde pryč! :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama