Hello... I. část

1. listopadu 2015 v 21:43 | Kenzi |  Hello...

Zdravím vás mé milé dušičky. Přináším vám zbrusunovou a nefalšovanou Kenziinu krvárnu. Zatím jen takový malý kousíček toho, co vám čeká v následujících pár částech. Takové to navození atmosféry než vás plně zahltím dějem.
Pokud chcete opravdu tu atmosféru, při které jsem toto psala, pusť te si přiloženou písničku. Podle mě se k tomu úžasně hodí a třeba vám bude běhat i mráz po zádach, za což bych byla osobně moc ráda.
Doufám, že se vám bude moje krvárna líbit a zanecháte mi komentář. Pokud ne, tak i tak mi napiště komentář, cos e vám na tom nelíbí. Však z chyb se člověk učí.
 

Come to the dark side..We have stories!

31. října 2015 v 12:36 | Kenzi |  Když není kam zařadit

Zdravím vás lidičkové dnešního ponurého světa! Ano! Nepřechází vás zrak! Kenzi je opravdu zpět se vší tou parádou!

Po dlouhéma dlouhém přemítání nad tím, jestli si založit nový blog nebo se vrátit na moji milovanou stránku, byli opravdu zdlouhavé. Ne, dělám si legraci. Z ničeho nic jsme večer začala psát a postesklo se mi po psaní na blog. Ráno jsem tedy usedla k notebooku, a že si teda založím blog. Jenže žádný název nebyl tak dokonalý, jako pretty-dots.

Moje láska ke psaní neumřela, ani když jsme tu nebyla. Psala jsem, ale ne tolik, jak bych chtěla. Přeci jen se toho dělo tolik, že nebyl čas popravdě ani zasednout k počítači (dávám rekord, 14 dní bez počítače). Moc se těším, až začnu pravidelně psát. Vymyslím nějaký příběh. Tedy v to doufám. Moc nápadů mě neoslnilo v době mé nepřítomnosti. Jak smutné.

Zatím se tu mějte pěkně. Jdu přemýšlet nad vytvořením imaginárního světa Kenzi.

Klasické projíždění mých starých výtvorů

13. ledna 2015 v 16:40 | Kenzi |  Píšu
Zdravím vás lidičkové z tohoto světa! Znovu se tu zjevuji a přináším vám oddechovou slátaninu, která byla sesmolena velkou řadu měsíců zpět. Ani nevím přesně kdy. Jsem nemocná, a tak jsem z nudy projížděla mé staré výtvory. Napadlo mne, že by nebylo zas tak špatné vám sem pro zasmání dát nějaký můj dávný výtvor. Přeji pěkné počtení.
* * *
"Proč je to tak těžké?" zanadávala Brigitte u pracovního stolu. Lámala si hlavu nad úkolem do fyziky. Byl to její velký problém. Po většinu času si fyzikou lámala hlavu. Šla ji další spousta věcí, ale že by mezi ně patřila fyzika, to se říct nedalo. Kolem ní se povalovalo spousta pomačkaných nebo poškrtaných papírů a ne a ne přijít na správné odpovědi. Každý by se na to již vykašlal a podíval se do výsledku, ale ona na to byla až moc pečlivá.
 


My music paradise

8. ledna 2015 v 22:00 | Kenzi |  Poslouchám
Kenzi se tu zase objevila s článkem. Volejte sláva! Nechám vás odpočnout od hrůzy a dnes to nechám jen na nějakém pohodovém povídání. Jelikož nestíhám moc chodit na blog kvůli škole, volejbalu a dalším věcem, nemám namyšleno moc článků. Ale mám diář na blog (teda zavádím si ho) a budu plánovat. Dnes teda bude povídání na mé oblíbené téma. A to hudba.
Untitled

Sinister

2. ledna 2015 v 22:46 | Kenzi |  Sleduji
USA, 2012
Dovolte, abych vám představila jeden z ucházejících hororů, které jsem za prázdniny zhlédla. Jedná se o mysteriózní krimi horor. Autor detektivních románů se s rodinou přestěhuje do domu, kde našli na zahradě oběšenou rodinu. Ale ne celou. Jejich nejmladší dcera mezi nimi nebyla.
Při vybalování krabic do nového domu nalezne na půdě krabici s filmovými pásy, na kterých nalezne natočenou smrt několika rodin. Samozřejmě i smrt rodiny, v jejichž domě teď budou bydlet. Tím, že začne pátrat po vrahovi a nezvěstné holčičce uvrhne celou svoji rodinu do velkého nebezpečí. Tímto krátkým seznámením s dějem skončím a nechám vás v nevědomosti.
Na film jsem se chtěla podívat již dříve. Viděla jsem asi prvních pět minut. Nebyl čas, a tak jsem ho viděla celý až s kamarádkou minulý týden. Musím přiznat, že i mě polil občas pocit strachu. Ze začátku se nic nedělo, ale to u každého hororu. V první polovině hlavní hrdina sleduje pásky a snaží se tomu přijít na kloub. Občas se něco stane, ale není to moc strašidelné. Po asi 35 minutách to začalo nabírat na spádu.

Je vidět, že horor je natočen pár let zpátky. Abych pravdu řekla, horory z roku 2014 mě vůbec nenadchly. Byly to takové ohrané děje, žádné lekačky a vůbec. Tento horor mě aspoň na chvíli přivedl do stavu, kdy mě mrazilo v zádech. Pokud vás již omrzely pohádky, pusťte si Sinister. Není to sice pořádný horor a viděla jsem lepší, ale není to nejhorší. Taková oddechovka po svátcích, co vy na to?

Novoroční přání a moje často nedodržené sliby

1. ledna 2015 v 14:56 | Kenzi |  Když není kam zařadit
Soup - My friends
Zdravím v Novém roce. Asi je jasné, jak to bude následovat. Popřeji vám vše nejlepší do Nového roku a naslibuji jako každý měsíc, že tu budu víckrát a ne jen třikrát do měsíce. Tak pojďme na to.
Do Nového roku vám všem přeji jen to nejlepší. Plno krásných zážitků s blízkými, lásku a štěstí. Nezbytné je i to zdraví, které nám všem někdy bohužel schází. Každý člověk nemá to štěstí, aby byl zdraví jako ryba, takže si svého zdraví važme. Pokud jste v blogovém světě či jste youtuberem, přeji vám mnoho úspěchů. Dělejte to, co vás baví a nenechte si od nikoho napovídat, že to nemá cenu. Vše má smysl, jen to chce na tom pracovat a věnovat se tomu (ze mě si neberte příklad). Pokud pro vás byl rok 2014 něčím špatným, berte rok 2015 jako novou možnost vše změnit. Ano, říkají to všichni a většinou to vydrží pouze prvních pár dní, ale věřte a dokážete to.
Pro mě tento rok nebyl nijak zvlášť těžký. Byl to normální rok plný úžasných akcí s přáteli, rodinou a všemi, které mám ráda. Já tento rok chci pojat tak, že se budu více věnovat sportu. Opravdu chci začít běhat a cvičit. Sice cvičím i teď, ale opravdu chci se každý měsíc podívat, co jsem dokázala za změny.
Tento rok bude pro některé těžší. Přeci jenom na deváťáky čekají příjímací zkoušky. Proto pokud je tu někdo, koho to čeká, přeji hodně zdaru. Ať se dostanete tam, kam opravdu chcete jít.
Co bych vám teď chtěla do Nového roka naslibovat? První věc, kterou udělám, bude změna vzhledu. Bude to v podobném duchu jako toto, ale trochu je pozměním. Jak já zbožňuji jednoduchost. Chci ale vymyslet něco, co bych opravdu přidávala pravidelně a s radostí. Opravdu… Deníčky nebaví mě a myslím, že ani nikoho jiného to moc extra nebere. Bohužel mě zrovna nic dnes nenapadá. Moje hlava je úplně vymetená. Snad na něco v průběhu ledna dojdu. Jednu z věcí, kterou neustále omýlím je více povídek. Už dlouho tu nic nebylo. Hodně dlouho. Není čas a to ostatně vidíte i na blogu, že tu moc nejsem. Samozřejmě mohu slibovat. A že já bych toho naslibovala hodně, ale holt není čas a někdy ani nálada. To píšu ostatně posledních pár měsíců neustále. Myslela jsem, že přes svátky toho napíšu hodně, ale moje maličkost byla prakticky každý den zaneprázdněna. Návštěvy, oslava a spousta dalších věcí. Musím s tím něco udělat. Mrzí mě, že nemám na blog čas.

Loučím se. Zanedlouho mě čeká návštěva u babičky, tak před tím chci ještě zvládnout pár věcí. Mějte se krásně a skládejte básně. Šťastný Nový rok!

Vánoce u Kenzi

27. prosince 2014 v 19:42 | Kenzi |  Něco z mého života
Zdravím! Nevyšlo mi napsat článek na Vánoce ani dny potom. Tak vám to chci vynahradit celkem neobvyklým článkem (pro mě). Nafotila jsem dárky a přidám ještě fotky šatů, které byly pořízeny 22.12. Doufám, že se článek bude líbit.

Začnu tedy dárky, které mi nechal Ježíšek pod stromečkem. Největší je hnědá kabelka přes rameno. Já si nijak extra nepotrpím na kabelky. Raději tahám všechno v batohu nebo mé brašně od Levis. Ale když už tedy někam jedu, beru si sportovní přes rameno od Loap. Ta toho má ale už dost za sebou a trhá se. Ježíšek tedy věděl, že by se nová hodila. A tak mám tuto malou kabelku. Uvnitř je jedna velká kapsa a dvě malé po stranách. Akorát na peněženku a mobil.
Určitě jste si všimli knihy. Papírová města od Johna Greena. Uvidí se, co to bude zač. Poslední dobou se spíš zaměřuji na horory a krváky. Bude to pěkný odpočinek od krve. Počítejte s tím, že jakmile Města dočtu, zveřejním článek. Nebudu lhát! Kniha mě překvapila! Vůbec jsem ji nečekala.
Nejpodstatnější dárek tohoto rodu je ale čtečka s oranžovým obalem. Taková radost, když jsem roztrhala na cáry balící papír. Hned jsem si tam nahrála Píseň ledu a ohně - Hra o trůny. A musím říct, že je to úžasné! Obal byl zabalen zvlášť, jak fikané :D.
Ta malá červená věcička je Švýcarák! Rodiče konečně uznali, že jsem dost stará an to, abych si nožem neublížila! :D Sem si ho moc přála, jelikož moje kudla se mi někde ztratila. Nebo spíš jsem ji nechala na Pálavě. Tak teď mám Švýcarák.
Bratr mi dal dvě hořké čokolády s příchutí malin s granátovým jablkem a pomerančovou. Má to být nějaká zdravá :D Prý jí kupoval ve zdravé výživě. Už se na ni těším. Vypadá k nakousnutí.

Na oslavě narozenin jsem dostala černé hodinky, do kterých mi musel táta udělat dírku navíc, jelikož mi byly velké. Několik šamponu, sprchový gel a deodoranty. Všechno krásně voní. Dove krásně voní no.
Šaty jsem koupila v H&M. Ty puntíkaté byly ve slevě za 300 korun a ty černé stály necelých 600. Dobrý kup. Moc se mi líbí a už se těším, až je někam vytáhnu.

A co vy? Pochlubte se mi, co vám letos donesl Ježíšek. Jsem moc zvědavá. Užívejte prázdnin na plno. Neproseďte je u počítačů a notebooku. Vypněte mobily a utíkejte ven! Konečně taky napadl sníh.

Facebook a jiné sociální sítě

23. prosince 2014 v 20:55 | Kenzi |  Problémy dnešního světa
Zdravím vás po dlouho době, kdy jsem se na blog plně vykašlala i po slibu, že budu častěji přidávat. Ne každému se poštěstí si najít čas a napsat na blog.
Dnes jsem se rozhodla napsat něco do jiné kategorie. Snad si to někdo přečte. Zanechte mi v komentářích samozřejmě vás názor. Takové články budou hlavně pro to, abych zjistila vaše názory na různá témata. Děkuji za spolupráci.
Dejme si teď všichni ruku na srdce. Kdo z nás v této době nepodlehl sociálním sítím (pokud je tu nějaká osoba, která ještě odolává, má můj obdiv)? Já sama facebook využívám poměrně často. Já bych se bez něj obešla, ale nejčastěji si tam píši s lidmi, kteří bohužel nejsou v mé blízkosti. Na toto jsou sociální sítě dobré. Můžete si povídat s lidmi, které jste někde
How to delete Facebook from your life, and instructions to back up all your photos before you do it.
poznali, nebo s lidmi z jiných zemí.
Bohužel mnoho lidí využívá tyto sítě k získávání osobních informací o lidech. To je zásadní chyba! Jenže v této době jde především o peníze a lidé jsou pro ně schopni udělat prakticky cokoliv.
Je tu jedno jednoduché řešení! Přestaneme to jednoduše používat! Kdybych to řekla na veřejnosti, budou na mě koukat jako na blázna a nejspíš mě ukamenují. Nejraději bych to ale udělala. Dobře, chyběli by mi konverzace s kamarády, ale dalo by se to přežít. Vždyť existuje stále pošta. Je pravda, že facebook je levnější… Pošta holt podražuje.
Je mnoho věcí, které mě na facebooku a ostatních podobných sítí štve. Nejvíc ale to, když se holka vyfotí s výstřihem někam až po kolena, ke všemu v předklonu s našpulenými rty a přidá k tomu nějaký citát od významné osobnosti. Zabít! Zabít! Zabít! Ta osobnost se musí otáčet v hrobě.
A co vám ke konci řeknu? Ano, používám facebook! Opravdu často ho používám, ale to jen pouze ke konverzaci s přáteli a hlavně na domlouvání různých akcí. Ale ne k tomu, abych si přidala každého člověka, měla co nejvíce like na profilové fotce a miliony komentářů. Je to dobrá věc, ale už mnoho lidí ji zneužívá k získávání osobních údajů a podobným věcem.

K závěru chci ještě dodat, že zítra bych tu chtěla něco přidat. Alespoň se o něco pokusit k tématu Vánoc. Doufejme, že nenapíšu Krvavé Vánoce! :D Poslední dobou blog zanedbávám. Nojo, člověk když se začte, nebo je ztahaný jak pes, nemá vždy náladu ještě něco psát. Prosím, teď se mnou mějte trpělivost. Přeji vám všem krásné prožití Vánočních svátků a mnoho úspěchů v Novém roce.

We are the champions!

14. prosince 2014 v 16:24 | Kenzi |  Něco z mého života
Encouraging volleyball cheers <3Musím přiznat, že jsem na blog zapomněla. Dopisovala jsem písemky a spousta se jich taky psala. Moje myšlení patřilo především volejbalu a soustředění, proto dnes čekejte jeden z nudných deníčků. Jsem utahaná jako pes a nic klidného mě nenapadá.
Asi bych měla tedy začít. Ze čtvrtku na pátek bylo soustředění scholi, kde zpívám. Ve čtvrtek se asi dvě hodiny hrálo, pak se šlo na úžasnou adoraci do kostela a nakonec se hráli aktivity. Náš tým ve složení dva zpěvy a jedna baskytarystka vyhrálo. Hodně jsme se nasmáli, obzvlášť když jeden klučina měl předvést pantomimou odstředěné mléko. Když na mě padla pantomima, předváděla jsem ples v opeře. Za to mě pochválili. V pátek se stávalo v sedm, abychom byli v osm připraveni na práci. Nazkoušeli jsme nová ordinária a pak ještě několik krásných písniček. Bylo to opravdu hodně náročné, jelikož od osmi hodin do pěti se zpívalo a hrálo. Ale taky pak půjde na mších vidět kus práce. Jsem moc hrdá, kolik se toho stihlo. Na večer nás pozval školní spirituál na pizzu. Nasmáli jsme se a dělali trošku více hluku, než se mělo, ale lidé to snad pochopili.
A dnes? Dnes byl velký den, jelikož se jelo do Havlíčkova Brodu na zápas. Naše prokletí je, že první zápas vždycky projedeme, což je škoda, jelikož zrovna ten tým se porazit dal celkem dobře. Ale jak jsem zmínila, je to naše prokletí. Jelikož hrají pouze tři týmy, hraje se na tři vítězné. Druhý zápas byl na prášky! První set se nám nepodařilo ukořistit. Zato následující dva ano! Bohužel čtvrtý set se nepodařil, tak jak měl, jelikož nám utekly ze začátku o deset bodů. Nakonec se nám ale povedlo celkem slušně dorovnat na 25:20. A pak to přišlo! Time break! Který jsme vyhrály 15:8! Taková radost! Nadšení! Po tak dlouhé době jsme se všechny chytly kolem ramen a začaly skákat do kruhu a řvát "hej!". Tenhle pocit je k nezaplacení. Mám opravdu velkou radost, že se nám povedlo vyhrát. Že jsme dokázaly, že nás tým dokáže vyhrát! Že za to stojíme a máme na výhru!

Omluvte mě, ale jsem opravdu zmordovaná. Už se těším, až si zalehnu do postele a usnu.

Fall out boy a jejich The Phoenix

6. prosince 2014 v 11:59 | Kenzi |  Poslouchám

Tuto písničku mi jednoho večera poslal kamarád. A já ji hned začala poslouchat stále dokola a dokola. Moc se mi líbí. Je taková povzbuzující a dobře se u ní cvičí. Když už mě opouštějí síly, zaposlouchám se a dám o toho, co nejvíc mohu. Ovšem se pak stane, že se nemohu zvednout ze země!
Tuto písničku využiji k tomu, abych vám se vám trošku vypsala. Nechci to nazývat jako deníček. Deníčku už mám po krk! Ale když vás nic jiného nenapadá…
Měla bych se vám asi s něčím přiznat… Pro někoho, to asi nebude šok. Spíš pro ty, kteří mě znají. To tu ale naštěstí není nikdo. Doufám. Stalo se to, že jsem chtěla moc zhubnout. Tak moc, že jsem se začala omezovat v jídle, až jsem jednu dobu nejedla nic jiného, než maličkou porci müsli k snídani. A nepřišlo mi to vůbec divné. To, že jsem zhubnula více jak čtyři kila za necelé dva týdny … Brala jsem to jako velký úspěch. Bohužel si toho začalo okolí všímat. Všichni mi říkali, jak jsem zhubnula. Ale já to brala jako nějakou špatnou věc, a stále jsem chtěla zhubnout víc a víc. A stále to tak je… A to já si myslela, že tohle se mi nestane. Jak zrovna já bych mohla mít problémy s jídlem? Já?! Ta, která zbožňuje vaření a pečení, kterou to tak moc baví? No víc se k tomu raději vyjadřovat nebudu… Proto se nedivte, že jsem taky napsala Zimní královnu. Poslední dobou mi podobné myšlenky víří hlavou.
Hlavně ale co to, co jsem chtěla sdělit, že? Dneska mě čeká Tem building pro naši třídu! Bude to zase něco, na co se nebude dát zapomenout. Asi jako na všechny akce ať s naší třídou, nebo s těma, co tam budou pro nás vytvářet program. Dnes a zítra tudíž nic nepřidám. Možná zítra, ale to je ve hvězdách, jelikož budu dospávat a učit se. Většinu týdne jsem nebyla ve škole a zrovna se psalo tolik písemek! Já si umím vybrat, kdy se na školu vykašlu.
Přeji vám krásný advent! Zítra již druhá neděle. Zapalujete poctivě svíčky? My zapalujeme ve třídě prakticky každou hodinu. No a taky ta svíčka tak vypadá. Kluci do ni házeli kapesníky a ta svíčka celá shořela. Tak nemáme co zapalovat. Škoda.

Loučím se s vámi! Prožijte krásný Adventní víkend. Sedněte si s čajem nebo kávou někam k oknu, zabalte se do deky a čtěte. V tomto roční období to nemá chybu.

Kam dál